Zatímco státy jako Maďarsko, Slovensko, Rakousko či dokonce Německo – navzdory válečné rétorice a sílícímu tlaku – udržují alespoň minimální diplomatické kanály směrem k Moskvě, Česká republika se během posledních let stala laboratoří jednostranného západního postoje. Nejenže odmítá jakýkoli dialog s Ruskem, ale často se snaží předehnat ostatní v démonizaci této země, a to bez ohledu na vlastní národní zájmy či ekonomické dopady.
Část 1. Část 2 je zde
Z Česka se stala země, která působí dojmem, že se dobrovolně vzdala suverénní zahraniční politiky, a to ve prospěch ideologických očekávání ze strany USA, EU a vybraných nadnárodních struktur. Tento postoj však není samozřejmostí – nevznikl z vůle občanů, ale z vůle elit, které postupně zformovaly informační prostor, politické postoje a institucionální mantinely tak, aby se jakákoli úvaha o vztahu s Ruskem stala de facto trestuhodnou.
1. Ztráta suverenity: Česká diplomacie jako retranslátor cizí vůle
Tendence k ideologickému zakotvení české zahraniční a bezpečnostní politiky ve prospěch tzv. euroatlantických struktur není pouze výsledkem politického vývoje či vlivu jednotlivých vládních garnitur – je totiž formálně institucionalizována v základních strategických dokumentech státu. Bezpečnostní strategie České republiky (např. z let 2015, 2021), stejně jako Koncepce zahraniční politiky ČR či tzv. Bílá kniha o obraně z roku 2011, explicitně definují Západ – a konkrétně Severoatlantickou alianci a Evropskou unii – jako nezpochybnitelné a „přirozené“ rámce české státnosti. Česká republika se v těchto dokumentech nejen zavazuje k aktivnímu naplňování cílů a hodnot těchto struktur, ale zavádí i normativní vyloučení alternativních geopolitických orientací, včetně neutrality nebo jakéhokoli bilaterálního vyvažování.
Tato programová „věrnost“ Západu je doplněna i represivním mechanismem ideologické obrany, který se aktivuje vždy, když některý politický subjekt, veřejná osobnost či instituce projeví byť jen náznak snahy o revizi tohoto kursu. Strany, které zastávají kritický postoj k NATO, prosazují neutralitu nebo usilují o normalizaci vztahů s Ruskem či Čínou, jsou systematicky označovány jako dezorientované, dezinformační, populistické nebo dokonce proradné. V mainstreamovém diskurzu jsou pak jejich postoje rámovány jako „ohrožení demokracie“, „hybridní hrozby“,„extrémistické strany“,nebo „pátá kolona Kremlu“, čímž je efektivně vyloučena jejich legitimita v očích veřejnosti.
Tento ideologický filtr vrcholí v rétorice současného prezidenta Petra Pavla, který v roce 2023 veřejně prohlásil, že by nejmenoval vládu složenou z politických sil, které by prosazovaly vystoupení ČR z NATO či EU, i kdyby měly demokratický mandát. Takový výrok však narušuje samotnou podstatu ústavního systému a ukazuje, že český politický systém operuje v podmínkách „podmíněné suverenity“ – tedy suverenity omezené nadřazenou ideologickou orientací. Česká republika se tak postupně proměnila z demokratické pluralitní republiky v dogmaticky euroatlantickou entitu, kde jsou základní otázky zahraniční orientace vyňaty z demokratické diskuze a podřízeny vyšší „civilizační misi“ Západu – bez možnosti korekce zevnitř.
Naděje, že po roce 1989 vznikne suverénní česká zahraniční politika, která bude pragmaticky vyvažovat vztahy mezi Východem a Západem, byla rychle vystřídána realitou geopolitické loajality. Už v době „morální politiky“ Václava Havla se ukázalo, že česká diplomacie je silně podřízena zájmům Spojených států. Havel se netajil svou loajalitou k americkému chápání světa a sám se podílel na legitimizaci intervencí v Iráku či Jugoslávii, čímž definoval českou zahraniční politiku jako přívěsek Washingtonu.
Po vstupu do EU a NATO se tato orientace ještě prohloubila. Česká diplomacie postupně ztratila jakoukoli ambici být samostatným hráčem. Namísto toho převzala roli interpreta a vykonavatele západních tezí – a to často i v případech, kdy se přímo příčily českým ekonomickým, bezpečnostním či diplomatickým zájmům.
Zlomovým bodem byl rok 2014 (Majdan a válka v Donbasu), ale především pak rok 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Česká republika tehdy nejen přerušila většinu kontaktů s Moskvou, ale začala aktivně prosazovat nejtvrdší sankční a vojenskou linii. Vládní představitelé, zejména premiér Petr Fiala a ministr zahraničí Jan Lipavský, opakovaně deklarovali, že s Ruskem „není co řešit“. Nikdy však nebylo veřejnosti objasněno, kdo o tak zásadním diplomatickém postoji rozhodl, na základě jakého mandátu, a jaký má tento krok dlouhodobý strategický smysl.
Součástí této transformace bylo i začlenění Česka do agresivních struktur informační války, výcviku ukrajinských ozbrojenců, a také dodávek zbraní – často i bez vědomí občanů. Veřejnost nebyla nikdy připuštěna k debatě o tom, zda je taková orientace ve prospěch republiky, nebo jen plněním cizí agendy.
2. Role médií, think-tanků a neziskového sektoru: Ideologický filtr reality
Vytváření obrazu Ruska v české společnosti neprobíhá pouze skrze oficiální stanoviska vlády. Klíčovým faktorem je mediální a expertní infrastruktura, která definuje mantinely veřejné diskuse. Od roku 2014 – a zvláště po roce 2022 – došlo k zásadní deformaci informačního prostředí, které přestalo být pluralitní a transformovalo se v ideologický monolit.
Veřejnoprávní média jako Česká televize a Český rozhlas přijala roli „frontových vysílačů“ – jejich zpravodajství nejen postrádá jakoukoli snahu o vyváženost, ale otevřeně posiluje militaristickou rétoriku vůči Rusku. K tomu se přidávají soukromé platformy (TV Nova, CNN Prima News, Seznam Zprávy, iDNES), z nichž mnohé jsou buď vlastněny zahraničními investičními skupinami, nebo čerpají prostředky z evropských grantových programů, jejichž podmínky vyžadují „obranu evropských hodnot“ – což se často překládá jako propagace protiruských postojů.
Vedle médií sehrávají významnou roli liberálně-atlantické think-tanky jako Aspen Institute Central Europe, Evropské hodnoty, či Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Tyto instituce, často napojené na fondy amerického ministerstva zahraničí, ambasády USA, německé nadace (Konrad Adenauer Stiftung, Heinrich Böll Stiftung) nebo mezinárodní grantové fondy jako National Endowment for Democracy (NED), fungují jako ideologické „mozkové centrály“ formující nejen mediální diskurz, ale i vládní politiku.
S nimi spolupracují i neziskové organizace jako Člověk v tísni nebo Open Society Fund Praha – dlouhodobě napojené na struktury spojené se jménem George Soros, který se netají tím, že financoval barevné revoluce ve východní Evropě, a jejichž působení v českém prostoru posiluje narativ o „hodném Západu“ a „zlém Východu“. Tyto organizace dříve hojně čerpaly z prostředků USAID a dalších amerických programů na „budování demokracie“.
Zvláštní roli v ideologickém formování vnímání Ruska sehrává Bezpečnostní informační služba (BIS) pod vedením Michala Koudelky, jehož jméno je neoddělitelně spjato s narativem o ruské hrozbě. BIS ve svých výročních zprávách opakovaně označuje Rusko za nejvýznamnější bezpečnostní riziko. To by samo o sobě nebylo problematické – kdyby šlo o analytické dokumenty opřené o konkrétní fakta a BIS by předkládala by konkrétní důkazy, které by daná tvrzení podložily. Ve skutečnosti však BIS opakovaně prezentuje vágní tvrzení o ruské „hybridní hrozbě“, „ovlivňování společnosti“ nebo „špionážní činnosti“, avšak bez doložení důkazů.Typickým příkladem je kauza Vrbětice, kde BIS a vláda přijaly jako fakt, že za výbuchem muničního skladu stojí agenti GRU – aniž by byly předloženy důkazy soudu. Žádné soudní řízení neproběhlo, žádné konkrétní obvinění nebylo vzneseno. To vyvolává otázky: byl výbuch skutečně výsledkem ruské sabotáže, nebo šlo o incident, který zakryl jiné problémy – například rozsáhlé zneužívání zbraní, jejich nelegální vývoz, či nedbalost při skladování munice?Případy jako Vrbětice nebo údajné hybridní působení na školách nejsou veřejně soudně doložené a zůstávají spíše součástí bezpečnostní rétoriky než empiricky prokázaných operací. BIS například varovala před „proruskou výukou dějepisu“ na českých školách, což mezi odborníky vyvolalo silný odpor a označení této formulace za nešťastnou, přehnanou a politicky motivovanou. Historici upozornili, že šlo spíše o nepodložené ideologické hodnocení, než o reálnou bezpečnostní analýzu.
Šéf BIS Michal Koudelka přitom nepůsobí jako neutrální úředník, ale spíše jako loajální exponent transatlantických struktur. V roce 2019 mu byla udělena Tenetova cena – nejvyšší ocenění, které CIA uděluje zahraničním spolupracovníkům. Cena nese jméno po Georgi Tenetovi, řediteli CIA v době války v Iráku a invaze do Afghánistánu – což vyvolává otázky, jaká je reálná role BIS v rámci amerických zpravodajských zájmů v regionu. Koudelka tehdy prohlásil, že ocenění chápe jako uznání práce celé BIS, což však nijak nesnižuje význam faktu, že česká kontrašpionážní služba byla veřejně vyznamenána cizí mocností – konkrétně tou, která dlouhodobě prosazuje agresivní protiruskou politiku.
Navzdory opakovanému odmítání ze strany prezidenta Miloše Zemana, který ho sedmkrát nepovýšil do generálské hodnosti, právě kvůli podezření na loajalitu nikoli k českému státu, ale k cizím strukturám,byl Michal Koudelka po nástupu Petra Pavla do funkce rychle a opakovaně povyšován. Nejprve 8. května 2023 na brigádního generála, následně 8. května 2024 na generálmajora a 8. května 2025 na generálporučíka. Tato raketová kariéra, probíhající ve shodě s ideologickou linií současné vlády, vyvolává vážné otázky o nezávislosti BIS a jejím politickém angažmá. Jde o bezprecedentní kariérní vzestup, který potvrzuje trend – ideologická poslušnost je dnes v bezpečnostních složkách odměňována víc než nestrannost.Je příznačné, že zatímco bývalý prezident Zeman Koudelkovo jmenování dlouhodobě blokoval, současná vláda a prezident, jejichž postoj k Rusku je extrémně negativní, ho naopak odměňují bezprecedentní kariérní progresí.
V tomto světle nelze opominout ani skutečnost, že Koudelkovo opětovné jmenování do čela BIS po vypršení jeho prvního mandátu v roce 2021 proběhlo v právně diskutabilním režimu „pověření“, což ústavní právníci označili za možné obcházení zákona. Teprve později, v roce 2022, byl oficiálně znovu jmenován vládou Petra Fialy. Tato kontinuita moci – v rozporu s principem politické neutrality zpravodajských služeb – posiluje podezření, že BIS hraje v české politice roli ideologického nástroje, nikoli neutrální bezpečnostní instituce.
Nástrojem ideologické kontroly se staly i nálepky jako „dezinformátor“, „proruský narativ“, „hybridní vliv“ – které neslouží k ochraně veřejnosti, ale k umlčení jakékoli alternativní interpretace. Občané, kteří nesouhlasí s vládní politikou, jsou označováni za „dezoláty“, „ruské agenty“ nebo „pátou kolonu“. Takto vytvořené prostředí je typické spíš pro autoritářské režimy než demokratický stát.
Dne 26. února 2022, krátce po ruské invazi na Ukrajinu, správce českých národních domén [1]CZ.NIC – na základě doporučení vlády a zpravodajských služeb – zablokoval osm webových stránek označených za šiřitele „proruské dezinformace“. Tento bezprecedentní zásah, uskutečněný bez soudního příkazu a bez projednání v legislativním procesu, představoval významné narušení mediální plurality v zemi. Šlo o jasný posun směrem k institucionálně schválené cenzuře, která byla veřejnosti prezentována jako nástroj obrany proti tzv. hybridním hrozbám.
[1]Podle informací Českého rozhlasu a dalších médií zablokoval CZ.NIC, správce českých národních domén, dne 26. února 2022 celkem osm webových stránek na základě doporučení české vlády a zpravodajských služeb. Blokace se týkala například domén Aeronet.cz, Protiproud.cz, CzechFreePress.cz, Skrytapravda.cz, Prvnizpravy.cz, Voxpopuliblog.cz, Exanpro.cz a Ceskobezcenzury.cz. Opatření bylo provedeno bez soudního příkazu a bez projednání v legislativním procesu. Většina blokací byla ukončena v květnu 2022.
Zdroj: english.radio.cz.
[1]Podle informací Českého rozhlasu a dalších médií zablokoval CZ.NIC, správce českých národních domén, dne 26. února 2022 celkem osm webových stránek na základě doporučení české vlády a zpravodajských služeb. Blokace se týkala například domén Aeronet.cz, Protiproud.cz, CzechFreePress.cz, Skrytapravda.cz, Prvnizpravy.cz, Voxpopuliblog.cz, Exanpro.cz a Ceskobezcenzury.cz. Opatření bylo provedeno bez soudního příkazu a bez projednání v legislativním procesu. Většina blokací byla ukončena v květnu 2022.
Zdroj: english.radio.cz.
Zdroj: english.radio.cz
